Zasněžený Istanbul

Istanbul - srdce Turecka

„Cokoliv sobě fantazie kouzlila o pohledu na Cařihrad, Cařihrad sám to překonává, je jediný ve své způsobě, porovnání s jiným nějakým místem není vůbec možno. Cařihrad popsat bylo by totéž co napsat nejskvělejší báseň, zde básnila celá historie a celá příroda.“(Jan Neruda)

Slovy cestovatelky Mileny Holcové je Istanbul orientálec, a člověk nikdy úplně neví, na čem s ním vlastně je. A přesně takhle probíhala naše cesta na jih za teplem v době mezi svátky. Místo tepla a slunného počasí však napadl hned druhý den sníh a teploty se pohybovaly kolem bodu mrazu!

Hagia Sofia v den příjezdu (27. 12. 2015)

Druhý den....

I když je Istanbul asi dvakrát větší než Praha, nezabloudíte. Spletitost uliček se sice zdá chaotická, ale vždycky se ocitnete, tam kde právě potřebujete. A kdybyste si přece jen nebyli jisti, do rad a doporučení se nadšeně zapojí celý vagón tramvaje nebo metra. S ubytováním si také nemusíte lámat hlavu, v historickém centru přímo poblíž Sultanahmet najdete hotel nebo hostel přesně podle vašich představ. A nebojte se zvonit a dobývat i do takových, které vypadají, že jsou mimo provoz, zarostlé a opuštěné. Ty bývají obvykle ty nejlepší! My jsme si takto našli hotel Apricot.

Pro turistu, který se poprvé ocitne v Istanbulu, je určitě nejlákavější evropská část, kde najde většinu nejznámějších památek počínaje mešitami Hagia Sofia a Modrou mešitou.

Modrá mešita

Hned vedle se můžete projít po hipodromu. Ve 3. století po Kristu tu bylo postaveno velké závodiště a později římský stadion. Hipodrom byl také dějištěm těch nejkrvavějších událostí v dějinách Istanbulu. V roce 532 se zde odehrála potyčka mezi soupeřícími závodními týmy válečných vozů. Bylo tu povražděno 30 tisíc lidí. Nevím, jestli to má nějakou souvislost, ale místem krvavých událostí je stále. 10 dní po našem odjezdu tu byl spáchán sebevražedný atentát a zemřelo zde 10 lidí.

Dalším blízkým místem, dostupným pěšky nebo několika zastávkami tramvají, je Galatský most, který vás zavede do křesťanské části Istanbulu, do Galaty. Most je ve dne i v noci plný rybářů. Vypadá to na něm jako na nějakém rybářském závodu, ale je to jen každodenní vášeň, koníček nebo způsob obživy.

V dolní části Galatského mostu je plno restaurací, kde ochutnáte ty nejlepší rybí speciality. Kterou restauraci si ale vybrat nebude jednoduché. Ze všech dostanete tu nejlepší a neodbytnou nabídku! :-)

Chcete-li ale zažít tu nejlepší atmosféru, potkat obyčejné lidi, ochutnat vynikající rybu a ještě za ni zaplatit zlomek toho, co byste dali v restauraci na Galatském mostu, popojděte jen kousek dál a tam v nádherných starodávných lodích jako vystřižených z Benátek, se připravují rybí speciality a podávají v přilehlých venkovních hospůdkách.

V křesťanské části Galata si nenechte ujít výhled na celý Istanbul z Galatské věže. Musíte sice zdolat strmý kopec, ale v uličkách vedoucích k věži je plno malebných obchůdků a kaváren.

Cestou zpět se u Galatského mostu vydejte jednou z lodí na projížďku po Bosporu. Nenechte se ale nalákat žádnou z drahých soukromých plaveb. Obyčejnou lodní MHD se za pár korun dostanete i z Evropy do Asie. Na lodi můžete popíjet silný turecký čaj, sledovat zprávy na obrovské obrazovce nebo si užívat jedinečný výhled z lodi z venkovních laviček.

Když se v mrazivém počasí potřebujete zahřát nebo vám cestou po památkách vyhládne, na každém kroku koupíte u stánku pečené kaštany nebo kukuřici.

Nebo vás nalákají do některé z mnoha cukráren plných neodolatelných sladkostí a tureckých specialit. Pozor ale, jsou šíleně sladké, syté a drahé!

Neodoláte ani restauracím, které jsou všude, kam se podíváte, kde to i v zimě a sněhu více žije venku než uvnitř, ale my jsme vždy raději uvítali krytou a vytopenou část. Najíte se výtečně! Nás jednou hlasité zahřmění a sněhová bouře zavála do vynikající syrské restaurace. Jídelní lístek jsme si sice nepřečetli, ale dali jsme na doporučení sympatického číšníka a královsky jsme se najedli. Jídlo bylo výborné,orientální, a originální. Nepohrdli jsme ani "šíšou", na kterou si místní Syřané zašli jen tak k čaji. Větší pohodu a pohostinnost jsme si zrovna v silvestrovský večer nemohli přát!

Klasickým silvestrovským programem lákaly všechny restaurace. Nabízeli několikachodovou večeři, neomezené množství alkoholu, živou hudbu, ohňostroj a břišní tanečnice. Nás nakonec zlákal "vlasáč" odklízející sníh plechem na pečení :-) před malou dřevěnou hospůdkou. Nenabízel ani večeři, ani alkohol, ani břišní tanečnice, ale dobrou hudbu a skvělou párty.

A stálo to za to!

Jedním z 1000 míst na světě, která musíte prý, jak hlásala reklamní tabule, navštívit, než umřete, jsou staré turecké lázně - hamam.

Než se ale zcela osamoceni oddáte relaxaci, sauně a masážím, je dobré si zjistit, jak to chodí a jak se v hamamu chovat. Procedury jsou oddělené - muži a ženy zvlášť, proto je lepší nechodit jen v páru, ale mít s sebou parťáka stejného pohlaví, protože se může stát, že tam budete jen vy sami a tolik si to samou nervozitou nevychutnáte. Jako zpestření a rozhodně neopakovatelný zážitek si neváhejte objednat nějakou z mnoha nabízených masáží.

Pro mě byl dalším místem z 1 000, které musím navštívit, než umřu, Grand bazar. Rozlehlý komplex barevných obchůdků s tradičním i moderním tureckým zbožím.

Jak se žena v Bazaru ocitne bez muže byť jen na moment, trhovci se na ni slétnou jako supi. Ačkoliv mám dobrou zkušenost se smlouváním bez mužů, v Turecku to neplatí. Tady se vyplatí vyplatí mít po boku muže.

Grand bazar byl velkolepý, barevný, blyštivý, lákavý, ale čekala jsem něco více obyčejného, levnějšího, divočejšího. A přesně takový byl Egyptský bazar, který se nachází poblíž Galatského mostu. Koupíte tam hlavně koření a sušené ovoce, ale atmosféra vás pohltí. Nejste v nóbl obchůdcích, ale procházíte mezi stánky, ceny nejsou přehnané a smlouvat jde s vtipem a úsměvem.

Když mi všichni před cestou do Istanbulu říkali, že týden na poznání je málo, nevěřila jsem. A opravdu! Určitě to tedy nebyla naše poslední cesta za brány Orientu.