Pálava

Už lovci mamutů věděli...

Stál na samém okraji bělostné vápencové skály, pohled upřený do daleka a jakoby se zájmem a zvědavostí sledoval zatím vzdálenou budoucnost. Sluší mu to, musím uznat. S obdivem sleduji proti slunci siluetu přitažlivého mužského těla, za ním nekonečné výhledy do daleka a odlesky vodní hladiny nádrže Nových Mlýnů. Je to magické místo, střežené tajemstvím lovců mamutů, Keltů i osudy vojáků římské legie, kteří tu podle legendy začali pěstovat vinnou révu.

Ztracena v jiných dimenzích

Realita nebo sen?

Mám ráda tu lehkost i vůni právě ostříhaných a obarvených vlasů. Pohodlné otáčivé křeslo, kde se každá z žen promění v princeznu, vlasy všech barev popadané po zemi a dívky na plakátech s účesy nedbalé elegance. V zrcadle kontroluji, jestli jsem zase omládla o několik let. Kadeřnice by se měly řadit mezi kouzelníky. Umí to. „Čtyři sta padesát, prosím,“ slyším, když hledám v peněžence poslední neutracené drobné. „Ale ne, musím si odskočit vybrat peníze,“ omlouvám se a letmo kontroluji děti zabrané do hry. Kája upravuje Bělince vykasané tričko a Ráďa se pokouší postavit nový most nad železnicí. „Však je tady nechte,“ přichází od sympatické paní kadeřnice vstřícná nabídka. Děti se hezky hrají a já utíkám k nejbližšímu bankomatu. S penězi volně pohozenými v kabelce se rychle vracím zpět. Chytám za kliku a v tom zůstávám stát jako opařená. KADEŘNICTVÍ ZRUŠENO!