Realita nebo sen?
Mám ráda tu lehkost i vůni právě ostříhaných a obarvených
vlasů. Pohodlné otáčivé křeslo, kde se každá z žen promění v princeznu,
vlasy všech barev popadané po zemi a dívky na plakátech s účesy nedbalé
elegance. V zrcadle kontroluji, jestli jsem zase omládla o několik let.
Kadeřnice by se měly řadit mezi kouzelníky. Umí to. „Čtyři sta padesát, prosím,“
slyším, když hledám v peněžence poslední neutracené drobné. „Ale ne, musím
si odskočit vybrat peníze,“ omlouvám se a letmo kontroluji děti zabrané do hry.
Kája upravuje Bělince vykasané tričko a Ráďa se pokouší postavit nový most nad
železnicí. „Však je tady nechte,“ přichází od sympatické paní kadeřnice vstřícná
nabídka. Děti se hezky hrají a já utíkám k nejbližšímu bankomatu.
S penězi volně pohozenými v kabelce se rychle vracím zpět. Chytám za
kliku a v tom zůstávám stát jako opařená. KADEŘNICTVÍ ZRUŠENO!